Jazyk

Blogy

« Zpět

obyčejném severovietnamském městečku

Neobyčejné ráno v obyčejném severovietnamském městečku
Psal se 6. březen 2019. Probudila jsem se do zamračeného rána v poměrně šedivém a prašném Ha Giang Vietnam, městečku u čínských hranic ve Vietnamu. Ubytovaná jsem byla přes hotely ve Vietnamu v domě nacházejícím se v malé čtvrti uprostřed města, u milé a věčně usměvavé hostitelky Thai. Co se mohlo zdát jako nejnudnější den příprav na velký motorkářský výlet, se právě díky Thai stalo tím nejzajímavějším dnem celého mého vietnamského dobrodružství.

Vykopala jsem se z postele, vylezla z pokoje, pozdravila Thai a její zhruba sedmiletou dceru An (to jméno jsem si zrovna vymyslela, protože jsem si její, stejně jako každé jiné asijské jméno, samozřejmě nezapamatovala…). Thai začala chystat snídani (uuuu) a An si se mnou chvíli hrála. Po chvíli už mi i s její nejlepší kamarádkou seděly na posteli, a prozkoumávaly jsme společně aplikaci s nejužitečnějšími vietnamskými frázemi. Vyhrály jsme si i se španělskou nauku v Duolingo

Taky jsme si udělaly spolu spoustu fotek, protože asijské děti samozřejmě zbožňují focení, a kdo mě zná, ví, že jsem na tom s focením podobně jako japonští turisti v Praze.

Během ranní socializing session jsme začaly pociťovat svůdné vůně snídaně. Za pár minut už nás Thai svolala ke snídani. Co si budeme povídat, byla jsem natěšená jak prvňáček na první školní den. Byla to přece jenom moje první pořádná místňácká vietnamská snídaně! Obrázek si můžete udělat sami

Na tácu vlevo nahoře se nachází sticky rice, vedle ní nesmažené jarní závitky (nejlepšíííííí!), vlevo dole rybí omáčka s chilli a vpravo okurky, dušené vepřové maso a tofu. Vpravo v misce byl listový salát. Vonělo to božsky a chutnalo ještě fantastičtěji.

Po snídani mě An vzala za ruku a vytáhla ven na dvůr. Anglicky uměla možná jen “HELLO!”, ale vždycky se na mě usmála svým roztomilým pohledem a táhla mě dál.

Začala mě představovat všem svým sousedkám a sousedům. Obešla se mnou dvůr každého baráku v okolí 50 metrů a vždycky se k nám přidalo jedno nebo dvě děti a šly jsme dál. Šlo hodně poznat, že An je lídr jejich gangu. Nakonec jsem vytasila svůj telefon a zapla Snapchat.

A to jste měli vidět, jaký začal boj. Všechny děti chtěly být na kameře, všechny chtěly vidět svůj obličej přetvořený filtrem. Bohužel jsem natočila pouze pár videí s malým množstvím dětí, ale můžete se na ně mrknout tady:

Pak už začínalo být docela pozdě dopoledne, takže jsem An zavedla zpátky domů a chtěla odejít z baráku, což bylo doprovozeno brekem An, že chce jít se mnou do města a já jsem se šla učit jezdit na motorce. Ale o tom až v dalším článku, kde budu pokračovat s vyprávěním o tomto božském dni.

Více informací na www.dulichso.com

Předchozí
Komentáře